Můj příběh

Jsem Dagmar Znamenáková


rodina_mlejnit


Dagmar Znamenáková, rozená Kovářová. Vystupuji pod uměleckým jménem Daggaz. Narodila jsem se v Brně, ovšem srdcem jsem vyrostla v místě, kterému všichni říkáme Na Mlejně.



Sedím na lávce, hlavu zakloněnou dozadu a pozoruji větve stromů. Vidím to jako dnes! Na stráni za mnou bzučí neposedné včelstvo u nenápadného dřevěného domečku – medového včelína našeho dědy. Děda byl mlynářem. Vysoký, rovný šlachovitý moudrý muž, který žil prací. Vlastnost, kterou jsem po něm určitě zdědila, ráda zdědila.

Mé rodné údolí mezi lesy voní svou bohatostí. Cítím seno, co se suší za stodolou, cítím bylinky na půdě, co nasbírala babička pro celou rodinu, cítím maliny, které hojně rostou okolo přehrady, cítím bedle a suchohříbky, co budeme zavařovat. Ovce, krávy, slepice patří ke koloritu našeho mlejna.

Láska k tomuto místu vtiskla první inspiraci do mých raných kreseb. Kreslila jsem všechno. Ale nejvíce mě bavilo tužkou zaznamenávat lidi při činnostech, zvířata na pastvě, bavilo mě kreslit aktuální dění. Tzv. pětiminutovky.

Žila jsem v době, kdy se prý lidé měli lépe, nevěřte tomu. Komunistická éra je díky bohu pryč a s ní i mé studium, dostala jsem se naštěstí k oboru výstavnictví, užité tvorby. I po škole jsem působila v oboru a rozkoukávala se, než přišly mé milované děti. Po manželství, které bohužel nevydrželo dlouho, jak jsem si přála, přišlo krásné období podnikání. Spojencem mi byl pan Grund, který se mnou spolupracoval devět let.

Od té doby jsem životem proplouvala na vlnách radosti i zklamání. Nejdůležitější pro mě byly děti a výtvarná práce, bez které bych nevydržela.



S MikešemDnes mi dělají nerozlučné společníky mí věrní kocouři Mikeš a Kukin. Dohlíží na mě při práci s dlátem, abych se neotloukla, ale ne vždy to uhlídají. Ruce mám silné a mám někdy problém s vítáním svých dětí: „Mami! Drtíš mi ruku.“ Odpočívám večer po celodenním jemném ťukání do dřeva u karet a Mah Jongu. Ale jsou i méně náročné dny. To se věnuji kresbě portrétů a nově i modelování svíček. Ze silové práce rovnou do uvolněných kreseb – někdy se ruka musí připravit. Rozkreslení uvolňuje napětí ve svalech, ale i mysl a duši.


Můj příběh je bohatý na krásné okamžiky a ještě rozhodně nekončí. Mám plno nápadů, jak svět udělat hezčím.